16.11 to bylo půl roku, kdy jsem v Bostonu podstoupila genovou léčbu Zolgensma v rámci studie a za tento půlrok jsem urazila velký kus cesty. Z „hadrové panenky“ jsem se postupně stala pevnějším batoletem. Začínám používat ručičky, udržím hlavičku a s pomocí dokážu chvíli sedět. Rostou mi zuby a začínám žvatlat. Toto všechno dokážu nejen díky zázračnému léku, který by měl zastavit progresi nemoci, ale hlavně díky pravidelným rehabilitacím a cvičení a díky Vám všem, kteří na mě myslíte a pomáháte mi.
Slibuji, že nepolevím a budu denně cvičit další a další týdny a měsíce a roky, protože mám obrovskou šanci, že budu podobná zdravým dětem ♥
P.S. – Geník mě hlídá na každém „kroku“
