Jak ten čas letí…

Fyzicky na tom nejsem vůbec jako moji 15 měsíční vrstevníci. Nepřetočím se na bříško, nepasu koníky, neplazím se, nelezu, sama dokážu sedět jen pár vteřin (a to jen, když mě někdo posadí), nestojím a nechodím. Když ležím na zádech, stále neodlepím nožičky od země. Nedokážu si podat hračky ani dojít k nočníku. Ale i přes to všechno jsem stále veselá a ráda se učím a jen tak něco mi náladu nezkazí. Vždyť mám kolem sebe pořád celou rodinu, která mi se vším pomáhá! Hodně mě baví knížky, zajímají mě všechna zvířátka a také předměty v okolí. A nejvíc mě baví dělat lumpárny s Anetkou :-).

Denně cvičím minimálně 4 hodiny s mamkou a taťkou. 3x týdně mám rehabilitace s odborníky, kteří mi „naordinovali“ i nějaké pomůcky. Už 3 týdny se snažím skamarádit s vozíčkem Panthera Micro. Kvůli slabým zádům v něm ale můžu být vždy jen chvíli. Je to ale neskutečný pocit, moci se pohybovat sama… Týden teď zkouším stander Leckey. Rodiče mě do něj vždycky přikurtují a pak narovnají do „stojací“ pozice. A já se cítím jako moje sestřička Anetka! Baví mě to, mám úplně jiný pohled na svět. Je pravda, že mě z něj pak bolí nožičky, protože na takový tlak nejsou zvyklé, ale pan doktor říkal, že je tím posílím, tak jdu do toho!