Abych měla léčbu, jsem ve studii.
Abych mohla být ve studii, musíme celá rodina často cestovat na pravidelné kontroly.
Pro rodinu se speciálním dítětem je cestování náročné psychicky a fyzicky a to nejen kvůli množství pomůcek a přístrojů, které s sebou vezeme a zařizování různých povolení pro jejich převoz, ale i proto, ze let je dlouhý a rodiče mě během letu musí pravidelně monitorovat, jestli dobře dýchám.
Každopádně i s tímto už umíme žít a prostě jezdíme jako exoti. Minulou cestu do Bostonu jsme měli velmi komplikovanou, jak jste si mohli přečíst v příspěvku v listopadu.
No a dnes, na můj svátek, máme za sebou další cestu. Takže přidávám další epizodu z našeho cestovatelského deníčku…
Pravidelná kontrola v Boston Children’ s hospital. Vše jsme plánovali už dva měsíce dopředu. Letenky, povolení, hotel, transfer z letiště, ale i zabalení přístrojů a vozíčku Ultina, o který se bojíme. Rodiče tedy připravili specielní vyztužený přepravní box se všemi náležitostmi pro “medical baggage”. Plus další kufry, kašlací asistent, odsávačka a kočárek jsme vyrazili na cestu.
V Praze šlo všechno překvapivě hladce. Veškeré dokumenty jsme měli zadané elektronicky, takže nikdo ani nic nechtěl. Kufry a box s vozíkem odbavili a my pokračovali na 30 min zpožděné letadlo do Mnichova “jen” s příručáky, přístroji a kočárkem. Takže pohoda.
